Za prvý za sebou mam první zkouškový…relativně zmáknutý. K dnešnímu dni (21.2.) mi chybí jen jedna zkouška a dva zápočty, což není tak hrozný, ne? to zvládnu dohnat během března (snad). No dost keců o škole. Poslední dobou máme hodně koncertů s kapelou, dost se to začalo hejbat, což je super. Makáme na novejch věcech a pomalu dokončujeme demo. Myslim, že to bude dobrý a že se to lidem bude líbit, takže se máte podle mě na co těšit. Ať přemejšlim jak přemejšlim, nic moc novýho mě už nenapadá…spíš to jsou nepodstatný věci, začal jsem v kapele používat dvoušlapku, koupil jsem si jinej model paliček, mam nový jeany a košili, zase o trochu tvrdší játra, naučil jsem se dělat fakt dobrej salát (teda mě fakt hodně chutná), přešel jsem k jinýmu operátorovi (od sedmý třídy jsem byl u T-mobile) a konečně mam paušál, ale pořád jsem se nestal kosmonautem ani popelářem, jak jsem vždycky chtěl, na tom budu muset ještě asi zamakat, ale nevim, jestli to někdy vůbec dopadne…jo a nový struny na ukulele jsem si koupil!!

Nevim, jestli jsem o tom nepsal už v předchozím článku, ale rozhodli jsme se s Jyrem začít dělat pořádnej komiks…teda spíš dva. Jeden trochu vážnější a druhej jako oddychovku o parchantovi. Prostě čistě anti-hero, pijavice, socka, ať je trochu sranda, ne?? Moc jsem toho za tu dobu nepřečet, v podstatě vůbec nic, jen jsem prolistoval ke zkoušce publikaci o boji proti drogám. Ale teď bude mýmu duchovnu učiněno zadost, protože mam zadáno přečíst asi tunu knih, většinou v angličtině…třeba 7 dramat od Shakespeara (ňamka, toho fakt miluju, málem jsem vybouch radostí, když jsem čet, kolik toho má bejt…doufám, že si tohle nikdy nepřečte paní doktorka, co přednáší literatůru).

Poslední dobou jim hrozně moc brambůrek z Tesca…hlavně ty cibulový. Cejtim se jako prase pokaždý, když zbouchnu celej pytel…ale jsou tak hrozně dobrý…tenhle tejden jsem je ještě neměl, uvidim, jestli to vydržim, no ale jak se znám, tak asi ne. Přemejšlim, že kvůli tomu začnu asi běhat. Teda nejen kvůli brambůrkám, celkově, abych si zlepšil kondici, ale ty špeky samy od sebe nezmizej.

No myslim, že to pro dnešek stačí. Doufám (jako vždycky) že mi zas nebude trvat 3 měsíce než napíšu něco novýho. See ya…

Právě jsem dneska úspěšně prošel prvním zápočtovým testem z harmonie, dost se tomu divim ale proč ne?? Konečně jsem ale pochopil, proč se říká, že hudba je jako matematika. Tyhle harmonický příklady, to je docela síla, no uvidim jak to pujde dal, ale i přesto, že to je skoro matika, tak mě to baví.

Dostal jsem se konečně do prostředí, kde můžu rozvíjet dal svoji pseudointelektualitu, je tady spousta fajnovejch lidí. To mi připomíná, že jsem nějak přestal číst. Po maturitě jsem zvládnul 2 knížky od Iry Levina (Rosemary má děťátko, Hoši z Brazílie) a dočetl “Válku o zadnici Dona Emmanuela” od Louise de Berniérese ale pak jsem začal postupně hnít, rozečetl jsem asi 3 knihy (Foucaultovo kyvadlo, Klub Rváčů, Mandolína kapitána Corelliho) a ne a ne je dotáhnout. Navíc jsem našel v babiččině knihovně další knihu od Charlese Bukowského “Všechny řitě světa, i ta má” díky níž můžu pokračovat v jednom, ze svých životních cílů a to je ten, že přečtu všecko, co tenhle básník napsal

No abych zase nevyčerpal všechny myšlenky na jeden článek tak to useknu. Nechci aby to tady zase třičtvrtě roku hnilo tak se pokusím napsat sem něco minimálně jednou za měsíc. Mějte a mejte se!!!

Soundgarden The Day I Tried to Live

Teď mam v hlavě takový dvě úvahy, který by stály za rozvedení, ale nevim kterou, obě do jednoho postu cpát nechci, abych měl taky víc článků a aby to tu trochu víc žilo…viz. nadpis. Nejspíš to bude ta druhá. So…

…Všichni víme, teda snad většina co to tady občas čte (Jyr…a to je asi všechno), že Lidi jako Jim Morrison, Kurt Cobain, Jimmi Hendrix, Marylin Monroe apod. jsou opravdu velký ikony. Hvězdy to byly už za svýho života. Jo celkem velký. Ale podle mě jsou ještě dneska tak slavný jen díky tomu, že umřeli mladý. Myslíte, že kdyby žili doteď, nebo kdyby umřeli pozdějš než na “vrcholu” by byly stejný hvězdy? Můj názor je takovej, že by jejich kariéra vypadala podobně, jako třeba Ozzyho Osbournea. Jo vydal teď prej celkem dobrý album, ale on už je spíš teď víceméně parodie sebe sama. Hendrix by byl nejspíš na podobnym levelu (nemyslim hráčskym, ale stylově a tak vůbec) jako je třeba Eric Clapton. Z Cobaina by se taky taková hvězda nestala, přešla by grungeová vlna a s Nirvanou by dopadli jako Pearl Jam nebo Soungarden - pokračovali si na svym písečku, chodili by na ně lidi ale nekonala by se žádná extra sláva. Podle mě jsou tyhle hvězdy přecejen trochu přeceňovaný. Kdyby se z nich nestaly “legendy” díky tomu, že umřeli brzo kdovíkde by teď byli. A naopak, kdyby Ozzy umřel mladej byl by stejná legenda jako třeba Morrison? nebo jako Hendrix? já myslim, že určitě. Každopádně nechci tady shazovat kvality všech jmenovanejch, všichni něco na scénu přinesli a nějakej důvod pro to, aby byli slavný byl, ale až tak moc slavný?…

Jo ještě maličkost. Používejte Last.fm!!!

Nedávno jsem viděl v televizi předvolební spot strany TOP 09 a přišel mi úplně nejoriginálnější a nejpromakanější, takže to je jen z mnoha dalších důvodů, proč je budu volit, teda pokud mi někdy příjdou lístky. Tátoj přišly dneska (20.5.2010) ale mě a mamince nic, tak třeba mě zbavili svéprávnosti nebo se na nás prostě vykákli no co, s tim nic nenadělám.

Jak tady tak sedim a piju pívo, poslouchám Weather Report a přemejšlim nad blbostma, tak mi došlo, že sem většinou píšu, když objevim nějakou pro mě novou kapelu. Vetšinou to při psaní článku poslouchám a říkám si: “Kurva, to je dobrý!” a teď tomu není jinak. Takovejhle život by se mi líbil. Mít strašně moc peněz, že bych nemusel makat a mohl doma jen cvičit, pít pivo a poslouchat jazz bylo by to krásný, ale o tom můžu jen snít, stejně tak o tom, že by se ze mě nekdy stal černoch.

No tak se zatím mějte a já sem snad brzo přispěju nějakým dalším skvělým článkem. Zdárec!!!

Tak nejdřív si přecejen trochu zanadávám. Omezenost a debilitu některejch lidï (nebudu konkretizovat…možná na požádání při zkontaktování) prostě nikdy nepochopim. Já vim, že se ti lidi už tak narodili, ale to neviděj, že se chovaj tak, jak se chovaj? ale možná to není jima ale ostatníma, protože nejsou schopní těm určitejm lidem říct, co jim vadí. Určitě by se našlo pár lidí kteŕí se chovaj jako debilové, který by si z toho něco vzali…snad (naivní přestava). Jenže potom jsou tady lidi (jako třeba já xD) kterejm můžete cpát do hlavy že se chovaj jako kreténi jak je tejden dlouhej…co tejden…třeba rok…pět let, možná celej život, ale s nima nikdy nic nehne. Jo sice je dobrý že se třeba držej některejch svejch názorů, ale ta arogance mě sere. Dejme příklad, člověk jménem Cecil K. Pneumatika dělá jistou činnost, třeba sází kopr. Má všechny druhy kopru, obrovský pole a má ho hafo, ale vůbec to neumí, ale dělá s tim machry, na který by ani Joska Hlína, kterej dělá do kopru bezmála 20 let a je zasloužilým zemědělcem ani nepomyslel. pozn. Jména jsou smyšlená a nic nemají naznačovat, ani iniciály…a já navic nesnášim kopr. Není to myšleno na nikoho konkrétního, jen, že jsem nedávno pár takovejch “koprařů” potkal a nebylo to nic příjemnýho. Preberte si to jak chcete.

Ty nový Deftones jsou bezvadný…fakt se mi to moc líbí. Popravdě jsem nevěděl co čekat, ale je to fakticky super. Deska zní jako by se předchozí Saturday Night Wrist na který bylo hodně kláves a hafo takový tý Chinovy zasněný melodiky srazila s White Pony nebo spíš s Around The Fur. Někde jsem četl že to Carpenter (kytara) nahrával na osmistrunku (jako kytaru s osmi strunama)…taky to podle toho zní, ten riff v Diamond Eyes je fakt bezvadnej!!! Chytlo mé to stejně, jako mě chytla deska Sci-fi Crimes od Chevelle. Skvělá záležitost.

Ještě bych se krátce zmínil o svých snech v noci na dnešek(11.5 2010). Zdůrazňuju, že jsem nebyl pod vlivem ničeho, možná tak Patricka Janea aka. Mentalisty. Nejdřív se mi zdálo, že běhám zmatenej po obrovskym sídlišti, ne nepodobným tomu Vrchlabskýmu na Liščáku, ale asi tak 100x větším. No a druhej sen byl ještě větší psycho, a to, že jsem jako mafiánskej boss s takovym tim pahejlem doutníku v zubech zastřelil chlapa, kterej vypadal jako Daron Malakian skříženej s Peterem Petigrewem kterýmu jsem vzápětí začal strašně rychle kopat hliněnou postel…tak si udělejte obrázek jakej jsem asi magor.

No a závěrem bych rád přiznal, že jsem se opět po pár fajnovejch tejdnech opět dostal do odvrácenýho cyklu, takže by se tady mohly objevovat články častějc, ne rychostí hlemýžďovy svalnaté nohy s cihlou na plynu. Jo ještě bych zapomněl…24.6.2010 se koná první koncert Deftones v Čechách, tam musim bejt, i kdybych měl dojít do Prahy pěšky, nahej a prodat ledvinu na prachy na lístek.

Tak to vypadá, že jsem to nesmazal a bude tady zase chvilku co číst. Tak zatim sayonara a leave comments bitte.

No myslím že toho bylo o hudbě dost, takže až zase budu mít chuť napsat nějakou blbost tak to sem hodim. Teď jdu poslouchat dál desku OK Computer.

Už ani nevím jak je to dlouho co tuhle kapelu poslouchám. K Deftones jsem se dostal přes the.switch, v plno recenzích byli switch srovnávaný právě s Deftones. Véděl jsem že někde v Americe existuje kapela Deftones ale neznal jsem je, tak jsem jednoho letního večera napsal bratrancovi aby mi od nich něco stáhl. Bylo to eponymní album Deftones z roku 2005. Okamžitě jsem se zamiloval do songu Minerva a začal o týhle kapele zjišťovat další věci. Po nějakym čase jsem se vrátil v tý době k mý nej kapele SOAD a Deftones jsem odložil někam na dno harddisku. Po čase na mě ale přišla ne zrovna skvělá nálada, pustil jsem si Minervu a do alba Deftones jsem naprosto pronikl a stala se z něj moje srdeční záležitost. Songy jako Hexagram, Minerva, Deathblow, Battle-Axe nebo Moana jsou úžasný. Opět jsem začal zjišťovat něco o kapele a sehnal jsem si album předcházející albu Deftones což je album White Pony. Často se o tomhle albu mluví jako o přelomovým protože prej přestali hrát nějakej ten Nu-Metal či co a přiklonili se k post grungi nebo co…to mi je úplně u prdele protože styly jen zbytečné omezujou rozhled a u týhle kapely to platí dvojnásob ale zpět k White Pony. Tohle album je ovšem tim nejlepším co Deftones kdy nahráli. Co song to potenciální hitovka, i když všechny ostatní převyšuje ta skutečně naprosto nejgeniálnější věc a tou je Change (In the house of flies). Od doby co jsem poslechl White Pony se Deftones stali jendou z mých nej kapel. Sám nevím co mě na tý kapele tak strašné baví, určitě to jsou groovy bubeníka Abeho Cunninghama který v tý hudbě seděj jak prdel na hrnci, ale určité to je taky nezaměnitelnej a nenapodobitelnej ukňouranej zpěv China Morena. Myslím že tuhle kapelu nejde přehlížet, že je to tak výrazná kapela že se dá buďto milovat nebo nenávidět. Hudba Deftones je hodné založená na emocích vyjádřených Chinovým vokálem, netvrdím že tomu tak není i u jiných kapel, ale u týhle kapely to je opravdu hodné důležitá součást jejich zvuku. Kytara Stephena Carpentera tvoŕí spíš mohutný zvukový stěny než metalovou riffovou sekanici, zkreslená basa to celý hodně zahušťuje, klávesy dotvářejí zvukový stěny, bicí jsou velká kapitola sama pro sebe protože jsou víc sólovej než doprovodnej nástroj. V plno kapelách člověk ani nepozná, když dojde k výměně bubeníka ale myslím že kdyby k tomu došlo u Deftones tak to prostě nebude ono, myslím že ani v Americe ani nikde jinde se nenajde někdo jako je Abe Cunningham. Nad tím vším vypjatej zpěv China Morena. Asi už tady zaćínám lít pěkný hovna tak to utnu.

Sečteno a podtrženo Deftones jsou prostě kapela, kterou potřebuju k životu jako vzduch, jídlo, kafe a vodu. Doufám že jsem sem nepsal moc hovadin. Dík za přečtení a zanechání Commentu. Pic!

Kapelu jsem začal poslouchat asi někdy mezi šestou a sedmou tŕídou kdy většina mých spolužáků ujížděla na Kabátech (ne že bych je taky neposlouchal ale už mě to pouštělo, protože mi to přišlo moc suchý). Z předchozích několika let jsem měl i dobrý vztah k rapu…sice mi to v tom mládí nedocházelo ale poslouchal jsem rap docela od mala, ale na druhou stranu rodiće jsem měl rockový a tak se mi logicky styl Limp Bizkit strefil přesně do noty. Zaćínal jsem nějakou kompilací od bratrance a časem jsem si posháněl řadovky. Začínal jsem na Three dollar bill Y’all a potom jsem rychle přešel na Chocolate Starfish…no a naprosto mě ta hudba strhla. Bizkitům taky vděčím taky za to že jsem zaćal poslouchal dalśí z mých nej kapel, a to jsou System of a Down, ale tomu věnuju samostatný článek. Songy jako Take a look around, My way, Rollin’, Just Like this, Boiler, Hot Dog, Re-Arranged, No Sex, Pollution a mnoho dalśích se stalo mou naprosto srdeční záležitostí a pomáhaly mi a vlastně doteď pomáhají z mnoha krizí (samozřejmě i jiná hudba, ale Bizkiti jsou prostě srdcovka). Teď v poslední době, kdy jsem pŕičuchnul k metalcoru, zažral se do hardcoru a technickýho mathcoru jsem omezil poslouchání Limp Bizkit ale nedávno se mi zastesklo a jakmile jsem si to pustil chytlo mě to znova, ta hudba mě i teď, po devíti letech od vydání a šesti letech od doby kdy jsem to zaćal poslouchat zvedá ze židle a nutí mě i doma před ohulenýma raprákama poskakovat po pokoji jako na koncertě, hrát na imaginární bicí, blbnout jako Wes Borland a hrát na imaginární kytaru a nebo zpívat do imaginárního mikrofonu tak jako před šesti lety. Téhle kapele taky vděčím za svou rádoby skejťáckou image…volný kalhoty, volný trika, skejtový boty, košile a celkově prostě to jak se oblíkám. Ono vlastně o skejťáckou kapelu jde, protože která hudba by se k tomu hodila víc než tenhle crossover rapu a tvrdýho metalu. Tak to by bylo asi všechno co jsem k téhle kapele poznamenat. Díky že si to tady čtete. Takže GET THE FUCK UP AND BRING IT ON!!!!!!!! Limp Bizkit 4ever