Ahoj mí vážení nečtenáři, vracim se téměř po roce s novým článkem, to jste rádi co?? Zase sem nasypu pár mých trapných názorů a poznatků ze života zvěřeZačal bych asi tim, že jsem se dostal na vysokou školu, přesněji na Pedagogickou fakultu university v Hradci Králové (PdF UHK), obory Angličtina a Hudební výchova. Nevím, jak se to stalo ale opravdu jsem se dostal přesně na tu školu, na kterou jsem chtěl. Na osud se jako zapřísáhlej materialista odvolávat nemůžu takže jsem asi opravdu vědomostně na úrovni vysokoškoláka. I když jedna kamarádka mi tvrdila, že když člověk dokáže vyplnit při zápisu svou evidenční kartu, dokáže dostudovat peďák. Já tomu nevěřim No každopádně konečně studuju něco, co mě opravdu baví a ne ptákoviny navíc jako chemie, biologie nebo fyzika (Prosím, kdo máte tyhle předměty rádi, neberte si to osobně…jde jen o můj subjektivně zkreslený pohled). Dokonce jsem zase po letech začal hrát na klavír a světe div se, mě to hrozně baví!!! A to hrozně myslim ve smyslu hodně. Už dřív jsem hrával Mozzarta rád, i když ne moc, ale teď mam opravdu krásnou Sonátu kterou je opravdu radost hrát! a pár dalších krasných přednesů. Navíc mam super učitele kterej mě fakt motivuje. No dost rozplývání

Právě jsem dneska úspěšně prošel prvním zápočtovým testem z harmonie, dost se tomu divim ale proč ne?? Konečně jsem ale pochopil, proč se říká, že hudba je jako matematika. Tyhle harmonický příklady, to je docela síla, no uvidim jak to pujde dal, ale i přesto, že to je skoro matika, tak mě to baví.

Dostal jsem se konečně do prostředí, kde můžu rozvíjet dal svoji pseudointelektualitu, je tady spousta fajnovejch lidí. To mi připomíná, že jsem nějak přestal číst. Po maturitě jsem zvládnul 2 knížky od Iry Levina (Rosemary má děťátko, Hoši z Brazílie) a dočetl “Válku o zadnici Dona Emmanuela” od Louise de Berniérese ale pak jsem začal postupně hnít, rozečetl jsem asi 3 knihy (Foucaultovo kyvadlo, Klub Rváčů, Mandolína kapitána Corelliho) a ne a ne je dotáhnout. Navíc jsem našel v babiččině knihovně další knihu od Charlese Bukowského “Všechny řitě světa, i ta má” díky níž můžu pokračovat v jednom, ze svých životních cílů a to je ten, že přečtu všecko, co tenhle básník napsal

No abych zase nevyčerpal všechny myšlenky na jeden článek tak to useknu. Nechci aby to tady zase třičtvrtě roku hnilo tak se pokusím napsat sem něco minimálně jednou za měsíc. Mějte a mejte se!!!